Ostrava, 26. listopadu 2023 - Většina škol v ČR se v pondělí poprvé od listopadu 89 zapojí do plošné stávky, zatímco ministr školství a premiér se diví a dotazují se, co se děje – vždyť školství je proklamovanou prioritou státu. Část médií a bohužel hlavně pánové Bek a Fiala razí jednoduchý narativ, že učitelům je slíbeno a schváleno 130% průměrné mzdy a tedy vůbec nechápou, kde se vůbec vzala ta nevole. Realita je však mnohem složitější a je potřeba se zamyslet nad tím, co vše zahrnuje schválený vládní balíček opatření a jak probíhá financování škol.

Začneme proklamovaným příslibem 130% průměrné mzdy pedagogických pracovníků. Z logiky věci se tato suma počítá z nejbližších známých podkladů, tj. ze sumy roku 2022. Vzhledem k nestabilním státním financím však budou platy reálně asi na 113% průměrné mzdy v roce 2023. Navíc se to bude týkat jen učitelů. Všechny další pedagogické profese (speciální pedagogové, školní psychologové, asistenti pedagogů a další) spadly ke všem nepedagogickým pracovníkům (uklízečkám, kuchařkám, školníkům, ekonomům apod.), kterým naopak bude odečteno zhruba 2 % platu.

Základní platy všech pozic jsou dané státními tabulkami dle pozice a let praxe. Jediné, s čím se dá na konkrétních školách pracovat, jsou tzv. nadtarify, ze kterých ředitelé platí příplatky za třídnictví, výchovné poradenství, ale také osobní ohodnocení a mimořádné odměny. Je veřejným tajemstvím, že ředitelé škol z těchto prostředků odměňují nejen ty zaměstnance, kteří si kvalitou práce ohodnocení zaslouží, ale také nepedagogické pozice, které by jinak čistě tabulkovým platem nezaplatili. K čemu tedy tato úprava povede? Učitelé sice dostanou mírně přidáno, ale z jejich odměn se nyní budou o to víc doplácet ostatní zaměstnanci škol. Školy budou ze sumy na platy nově doplácet i nemocenské, takže je dost dobře možné, že platy všech zaměstnanců ve školství se v konečném důsledku mohou i snížit.

Dalším důležitým aspektem nové úpravy je snížení tzv. PHmax – počtu hodin, které týdně mohou školy odučit. Pro základní školy se má jednat o 94% aktuálního stavu, pro střední školy 85%. Každá škola dnes využívá tohoto limitu a používá jej k dělení výuky do menších skupin. Nejčastěji se jedná o půlení hodin matematiky, českého jazyka, cizích jazyků a informatiky, dále principy moderní pedagogiky – badatelskou nebo tandemovou výuku, půlení v hodinách tělesné výchovy nebo pracovních činností, kde jde zejména o bezpečnost dětí, a podporu individuálního přístupu k dětem se specifickými potřebami vzdělání, kterých je díky zavedené inkluzi ve školách dnes velké množství. U středních škol se pak dělení využívá také např. k maturitním seminářům a přípravám žáků na vysoké školy, zejména na gymnáziích. Pro představu – těch 6% PHmax dělá pro základní školu o velikosti 500 dětí asi 45 hodin výuky, tj. 2 celé pedagogické úvazky. Snížením tohoto limitu tak jednak výrazně snížíme kvalitu vzdělání a individuální podporu všem dětem, jednak propustíme ze škol část pedagogů. Dle zákoníku práce budou bez ohledu na aprobace propuštěni ti učitelé, kterým bude letos končit ve školách pracovní smlouva, nebo mají smlouvy na doby určité. Bohužel se bude jednat hlavně o nově začínající pedagogy, což bude mít dlouhodobý dopad na už tak přestárlé pedagogické sbory. Čerstvý absolvent učitelství si totiž najde práci jakoukoli, ale jinou.

Zároveň dojde ke snížení příspěvku na ostatní neinvestiční výdaje (tzv. ONIV) – příspěvku, ze kterého školy platí pomůcky do škol, učebnice, cestovní výdaje, další vzdělávání pedagogických pracovníků. Mimochodem tento příspěvek v posledních letech stále klesá. Klesne také na polovinu položka FKSP, která sloužila k well-beingu všech zaměstnanců škol.

Většina z nás chápe, že stát je ve velmi špatné finanční situaci a je třeba hledat úspory. Otázkou je, zda šetříme na správném místě. Osobně bych volil formu úspory v jiných resortech, než je školství, když už se jedná o veřejně proklamovanou prioritu státu. Úspory se ale dají najít úspory i ve školství. Existují různé nadhodnocené projekty – např. se připravuje projekt konektivity ve školách a následné zavedení virtuální reality. Jednotlivé zapojené kraje na ně dostanou řádově nižší stovky milionů korun. Nebylo by lepší je odložit na dobu ekonomického růstu? Ze školního projektu Šablon jsou financovány některé pedagogické pozice ve školách. Kdyby byly dávno institucionalizovány do škol, vyšlo by to výrazně levněji. Školám je dalšími subjekty nabízeno vzdělávání pedagogických pracovníků? Ale za jakou cenu? Běžně se jedná o 2000 Kč za člověka na jedno několikahodinové školení, které je navíc často online. Pokud se na takové školení přihlásí 20 pedagogů, vydělá si školitel 40 000 Kč, které školy platí ze zmíněných ONIV nebo Šablon. Je to adekvátní cena za tři hodiny online výuky? Navíc je školení obrovské množství a kvalita je často pochybná. Hodnocení jejich kvality neexistuje.

Na PHmax je potřeba skutečně sáhnout. Bývalý ministr Plaga jej nenastavil tak, aby měl rozumné limity. Financování se vymyká z kloubů a nastaveným počtům ani neodpovídá počet pedagogických pracovníků na trhu práce. Podle mých dat z Moravskoslezského kraje si myslím, že reálně by se mohlo jednat o snížení na 97% pro ZŠ, 95% pro gymnázia, 88-90% pro ostatní střední školy bez výraznějšího omezení kvality vzdělávání.

Připravuje se snížení počtu asistentů pedagogů na základních školách. Přitom tyto pozice jsou už tak velmi špatně placené a pro školy zásadní, chtějí-li zvládat inkluzi. Školství bohužel není výdělečný sektor. Nelze mít finský model školství za české peníze. Musíme si systémově říct, jak postupovat při práci s dětmi se speciálními potřebami vzdělávání, a dle nastaveného trendu pak postupovat. Zde vidím pochybení školní inspekce, která léta tlačí na dělení výuky a využívání PHmax, ale zároveň nedává nyní státu výstupy, zda, v jaké výši a za jakou cenu má být PHmax zachován. Přitom inspekce je dle školského zákona zodpovědná za hodnocení kvality vzdělávání.

MŠMT se vydalo cestou nejjednoduššího, ale nejbolestnějšího řešení. Místo aby pracovalo s daty a systematicky hledalo rezervy tam, kde se ušetřit smysluplně dá, sáhlo plošně na platy v celém školském sektoru a snižuje kvalitu vzdělávání napříč regionálním školstvím. Vše je navíc komunikováno tak, že učitelé dostávají výrazně přidáno, zatímco reálné přidání je spíše fiktivní. Učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, drtivá většina z nich chápe, že je potřeba šetřit a při kvalitní komunikaci z ministerstva by pochopili priority státu. Přesto komunikace pánů Beka a Fialy je taková, že dehonestují pracovníky škol. Ani jeden z nich není hloupý, oba mají za sebou pedagogickou minulost. Za mne je jediné rozumné vysvětlení, že to dělají schválně a jedná se o politický kalkul, při kterém se snaží zachránit pro své strany voliče z jiných resortů na úkor školství.

Že se učitelé rozhodli stávkovat, se není co divit. Kantoři cítí, že plošně klesne kvalita vzdělávání a vláda z nich udělala terč a snaží se na jejich úkor odvést pozornost z aktuální špatné situace ve společnosti. Navíc je to již po několikáté, kdy se dělají systémové nekoncepční změny ve školství, aniž by se braly v potaz podklady z terénu. Nejedná se jen o tuto vládu. Dobeše, Chládka a Valachovou si stále pamatuje celé školství.

Pánové Beku a Fialo, pokud by se jednalo jen o platy učitelů, proč potom v pondělí stávkují i kuchařky a uklízečky?