Pověst úřadů a úředníků je ve většinou nevalná. Lidé si stěžují na nesmyslné papírování, průtahy a taky nekompetentnost těch, kteří na úřadě pracují. Panuje přesvědčení, že úředníci jsou lenoši, kteří nic neumí, a pokud se mezi nimi objeví přeci jen někdo schopný, je s podivem, že ještě neutekl do soukromého sektoru. Skutečnost je však taková, že i na úřadech pracuje mnoho schopných lidí, které ale vedení nemotivuje k osobnímu růstu, nebo jim k dalšímu rozvoji neposkytuje vhodné nástroje. Na Jihu jsme však svědky toho, že když se naskytne příležitost, jak zlepšit práci úředníků a jejich služby občanům, úřad toho nevyužije.

Městský obvod Ostrava-Jih podal v roce 2016 žádost na Ministerstvo práce a sociálních věcí o dotaci z Operačního programu Zaměstnanost pro projekt „Rozvoj kompetencí a znalostí zaměstnanců zařazených do úřadu městského obvodu Ostrava-Jih“. Cílem projektu bylo zvýšení výkonnosti úřadu pomocí optimalizace vnitřních procesů a zvyšování odbornosti úředníků.

Nejprve projekt nebyl vybrán a spadl do tzv. zásobníku projektů. Jak se ale dozvídáme z důvodové zprávy (z materiálů k zasedání zastupitelstva z letošního března) ministerstvo nakonec projekt oživilo a v prosinci 2017 doručilo na úřad obvodu rozhodnutí o poskytnutí dotace. Obvodu se zázračně skutálelo do klína přes 3,2 milionu korun.

Zdánlivě dobrá zpráva. Bohužel, tuto dotaci zastupitelé neschválili, s odkazem na doporučení ekonomické a investiční komise, že rizika projektu jsou prý příliš vysoká. Pojďme se tedy na zmíněná rizika spolu podívat.

1. Čas kvapí

Důvodová zpráva říká, že aktivity projektu mají být ukončeny do konce roku 2019. To se nám jeví jako dostatečný čas na realizaci projektu, tedy za předpokladu, že byl předem promyšlený způsob jeho realizace. Pro městský obvod však jeden ztracený rok znamená nepřekonatelný problém.

2. Hledání vzdělání

Dalším důvodem jsou nedostatečné kapacity externích dodavatelů – protože se nejedná o typizované kurzy, bylo by obtížné zajistit potřebné vzdělání včas. Máme za to, že už před podáním projektu musel mít obvod aspoň částečně zmapovaný trh se vzděláváním, odborné nebo inovativní postupy měl mít předjednány s vysokými školami, ateliéry, projektovými kancelářemi, ministerstvy, spolky i jednotlivci. Zpracovatelé dotace se taky mohli při tvorbě projektu zamyslet nad tím, zda je opravdu nutné mít ze všeho osvědčení dle akreditace. Pokud toto neudělali, byl projekt špatně připravený. Nevěříme, že v tomto případě jsou nedostatečné kapacity externích dodavatelů skutečným důvodem pro odmítnutí dotace.

3. Málo lidí

Třetím důvodem jsou nedostatečné interní kapacity – dva chybějící pracovníci na referátu vzdělávání a na oddělení strategického rozvoje. Tento problém by mělo být možné řešit outsourcingem, spoluprací na DPP/DPČ nebo změnou organizační struktury. Ani toto se nám nejeví jako nepřekonatelný problém.

4. To nedáme

Posledním důvodem pro odmítnutí dotace je teze, že vzdělávání úředníků v tak krátkém čase by paralyzovalo chod úřadu. V tom případě bylo na místě vymyslet systém, jak mohou už proškolení pracovníci předat nové znalosti svým kolegům. Vzdělávání určitě není o tom, že celý úřad bude najednou pouze studovat, ale sdílet informace a zkušenosti jde kdykoliv. Stačí jen chtít.

Co z toho vyplývá? Vzdělávání úředníků na Jihu nestojí v cestě nepřekonatelné překážky. Rozhodnutí zastupitelů raději dotaci odmítnout než řešit zmíněné problémy bude mít za následek, že budeme dál čekat na moderní úřad.

Podle zákona o úřednících územně samosprávných celků mají někteří pracovníci úřadů povinnost absolvovat 18 vzdělávacích dní v průběhu 3 let. To je ale směšně málo, pokud víme, že je nutné úředníky vzdělávat i v dalších agendách, činnostech nebo nových technologiích. Navíc je potřeba pomáhat úředníkům i s osobním rozvojem, učit je lepší komunikaci, vystupování nebo to, jak řešit obtížné situace.

Čím více bude úřad vzdělaný, uvědomělý a bez vnitřního napětí a konfliktů, tím snadněji se budou hledat cesty pro řešení akutních problémů, vytvářet strategie a metodiky, snadněji se budou implementovat zákony a nařízení, předkládat návrhy a nápady. V souhře s rozumnými vizemi politiků, kterým záleží na rozvoji obvodu, by vzdělaní pracovníci úřadu pomáhali našemu obvodu překročit svůj stín.

Henry Ford údajně řekl:

„Kdokoliv se přestane učit, je starý, ať je mu dvacet nebo osmdesát. Každý, kdo se stále učí, zůstane mladý. To nejlepší v životě je uchovat si mladou mysl.“

A o to bychom měli usilovat taky u nás na Jihu.

Autorky: Gabriela Macečková a Pavlína Nováčková