Napsat nový díl „Arnoštova okénka“ je v dnešní době záležitost poněkud komplikovaná. Doba je extrémně turbulentní, situace ve školství se mění každým dnem a kdykoli jsem se pokusil začít psát, mohl jsem svůj pokus za pár hodin hodit do smetí. Myslím si však, že je několik věcí, které je třeba nyní vypíchnout. Pokusím se proto shrnout aktuální události ve školství za poslední měsíc a nastínit pozitiva i negativa výhledů do blízké budoucnosti.
Co přinesla koronavirová krize?
Je to už měsíc, kdy byla z důvodu koronavirové krize přerušena prezenční výuka na českých školách a učitelé přešli na výuku distanční. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že dobře připravená virtuální hodina stojí vyučujícího řádově více času než hodina běžná. Na dobrých školách nyní učitelé vedou výuku přes virtuální třídy vytvořené v různých programech, např. v MS Teams nebo Moodle. Kromě toho, že byli nuceni nastudovat si potřebné technické záležitosti virtuální výuky, musí každou hodinu předem zvlášť připravit. Někteří natáčejí vlastní výuková videa, jiní hledají online vhodné materiály, někdo vymýšlí zábavné úlohy a pokusy pro děti, další tvoří vlastní webové stránky. Spousta z nás se k této nečekané situaci postavila čelem a neočekávaného úkolu se zhostila s grácií. Někteří na ni dokonce byli připraveni předem, neboť prvky distanční výuky používali už dříve. Sám jsem překvapen, o jak velké množství pedagogů se jedná. Zároveň tato situace ukázala, že české školství na tom vůbec není tak špatně, jak jsem si myslel. Obdivuji zejména učitelky prvních stupňů základních škol, u kterých je vztah mezi učitelkou a jejími žáky naprosto stěžejní a kde se výuka opravdu nedá řešit žádnou formou samostudia.
Je však nutné si přiznat, že se v celé nahotě ukázaly obrovské rozdíly mezi jednotlivými školami, protože existuje také spousta pedagogů, kteří žákům pouze pošlou text: „Přečtěte si učebnici na straně 37-39, udělejte si výpisky do sešitu a odpovězte mi na otázky na straně 40, které pošlete do pátku.“ Na základě odpovědí žáků se pak v počítačovém systému objeví známka a tím považují svou úlohu pedagoga za splněnou. Ne, že bych sám nezadával žákům úkoly spočívající v práci s učebnicí, protože si myslím, že pro žáky v osmé třídě a na gymnáziu je nutné, aby se naučili pracovat s knihou. Jednou z priorit je přece rozvíjení čtenářské gramotnosti. Nicméně vždy k tomu na internetu vyhledám nějaké video, pravidelně přidám návod na domácí pokus, příklad s výpočtem, a pokud to jen trochu jde, také něco zajímavého k probírané tématice, abych co nejvíce podnítil žákovu aktivitu a udržel ho u studia. Dostupných forem online výuky je dnes nepřeberné množství. Spousta nakladatelství sdílí po dobu krize své internetové výukové materiály, ze kterých se dá skvěle čerpat. Pro představu přidávám odkaz, který jsem vyhledal dnes pro své osmáky na chystanou výuku o elektrickém náboji. Najdete ho pod článkem v odkazu [^1]. Kromě toho se zhruba jednou týdně sejdu s žáky ve virtuální třídě na Teams, prodebatujeme zadané úlohy, vysvětlíme si problémy, na které při studiu narazili, přidáme návod na pokus apod. Nejvíc mi však záleží na zpětné vazbě, kterou považuji za klíčovou jak pro žáky, tak pro pedagogy. Každému žákovi úlohu vyhodnotím a napíšu, co se mu povedlo nebo nepovedlo a případně, jak se měl konkrétní problém řešit. Když mi žákyně prvního ročníku gymnázia napsala, že úlohu z fyziky neumí vyřešit, protože neví, co se získanou kvadratickou rovnicí, šel jsem sehnat video z matematiky na kvadratickou rovnici, abychom se pohnuli z místa. Jsem si vědom, že tahle činnost navíc stojí naprosto nejvíce času, ale obzvlášť nyní je nezbytné odevzdávat kvalitní zpětnou vazbu každému studentovi zvlášť. Díky ní studenti pochopí, co dělají špatně, a jak by měli pokračovat, když se u nějakého problému zaseknou. Bez ní se spousta žáků při samostudiu ztratí a neví, jak pokračovat. Tímto způsobem se chovám ke všem svým žákům a studentům nezávisle na tom, zda se jedná o výuku na základní škole, gymnáziu nebo technické univerzitě.
Pokud to učitelé nedělají a chovají se jako učitel z výše uvedeného příkladu s učebnicí, přehrávají veškerou svou práci na rodiče. Jsem si vědom, že ve spoustě rodin ty špatné kantory suplují aktivní rodiče a nedivím se, pokud jsou pak na konkrétní učitele naštvaní. Zejména, pokud se jedná o rodiče, kteří aktuálně pracují v první linii boje s koronavirem. A jsou bohužel i horší případy. Můj syn má na jinak poměrně dobrém gymnáziu také jeden předmět a pedagoga, o kterém jsme měsíc vůbec neslyšeli. Na druhou stranu jsou na světě i horlivci, kteří jsou schopni zadat domácí úlohu a požadavek na výstup z tělesné nebo hudební výchovy, případně poslat úlohu v pátek a očekávat její vyřešení do neděle. Rád bych touto cestou apeloval na všechny vyučující, aby nerezignovali na lidský přístup. Osobně jsem si vědom, že děti nejsou schopny jít samy stejným tempem, jako se jde ve škole, proto jsem mírně zpomalil a trochu ubral z požadovaných znalostí.
Uvědomuji si však, že aktuální systém má několik obrovských nevýhod. Stejně jako se rozevřely nůžky mezi jednotlivými školami a učiteli, rozevřely se nůžky také mezi jednotlivými žáky. Nyní je o to více vidět, kteří žáci mají zájem o studium a kteří nastalou situaci jen nadšeně vnímají jako delší prázdniny. Děti jsou při tomto způsobu výuky navíc extrémně závislé na výpočetní technice, její dostupnosti a kvalitě. V rodinách, kde je nekvalitní připojení, jeden počítač, na němž navíc pracuje rodič na home office, je splnění zadaných úkolů pro děti poměrně náročné. Můžete argumentovat tím, že dnes prakticky každé dítě má mobil, ale kvalita výuky ve virtuální třídě na mobilu a na počítači je diametrálně rozdílná. Zkuste na mobilu pochytit detaily prvního živě promítaného matematického výpočtu a pochopíte.
Dalším problémem jsou děti ze sociálně nepodnětného prostředí, pro jejichž správné začlenění do společnosti je kvalita školního vzdělávání klíčová. Bohužel dnes nejen nemají prostředky pro účast ve výuce samotné, ale ve svých rodinách ani nebudou vedeni k tomu, aby se distanční výuky zúčastnili. Přestože se školy často snaží jim úlohy a výukové materiály tisknout a nosit domů, rodiny těchto žáků aktuální situaci vnímají jako prázdniny. Až se v září vrátí do školy, budou notně pozadu, zejména v klíčových předmětech – češtině, matematice a cizích jazycích. Nynější situace tak ještě více rozevírá sociální propast mezi jednotlivými vrstvami společnosti.
Velice dobrý širší popis situace najdete v rozhovoru se zástupcem obecně prospěšné společnosti EDUin Tomášem Feřtekem na televizi DVTV, viz [^2]. Je to tři týdny staré, ale myslím si, že je to stále velice aktuální.
Bude letos vysvědčení?
A teď k situaci dnešních dní. Ve středu 15. 4. vystoupil ministr školství s návrhem, jak postupně vracet žáky do škol. Jsem rád, že v několika bodech jednoznačně odpověděl na důležité otázky. Bohužel předkládaná řešení vygenerovala spoustu dalších závažných otázek, na které prozatím jen velmi obtížně hledám odpovědi.
Je důležité, že bylo jednoznačně řečeno, že hodnocení žáků a závěrečné vysvědčení nyní nejsou klíčové. Ministerstvo chystá vyhlášku, která zruší požadavek vyplývající ze školního řádu určující počty nezbytných známek pro klasifikaci žáka v daném předmětu. Její návrh ze dne 20. 4. mne však rozčaroval. Naleznete jej v odkazu [^3]. Zatímco ministr zdůrazňoval, že známky nebudou rozhodující a bude stačit tzv. formativní hodnocení, tj. zpětná vazba v podobě slovního hodnocení o případném pokroku žáka, aktuální návrh ministerstva stanovuje, že základ klasifikace mají tvořit výsledky za prezenční část výuky, tedy únor a začátek března. Pokud dítě nemá dobré podmínky pro distanční vzdělávání, mohli by učitelé přihlédnout k výsledkům žáka za první pololetí. Hodnocení distanční výuky by mělo být pouze podpůrným, doplňujícím hodnocením.
Vyjádření mi nepřijde šťastné hned z několika důvodů. V době prezenční výuky proběhly ve školách jarní prázdniny a žáci sedmých tříd základních škol a prvních ročníků škol středních navíc absolvovali pravidelné lyžařské výcviky. Ani v klíčových předmětech (matematika, český a cizí jazyk) tak žáci nemohou mít dostatek známek ke klasifikaci. Stavět na takových podkladech hodnocení je úplný nesmysl.
Sám mám s hodnocením známkami v této chvíli výrazný problém. Svou metodu distanční výuky jsem již popsal. Aktuálně žáky hodnotím pouze známkami mezi jedničkou a dvojkou, neboť jsem v prvé řadě rád, že samostatně pracují a neustále se je tím snažím motivovat k další činnosti. Pokud bych výstupy známkoval výkonnostně, dopracuji se jen k tomu, že ti slabší začnou své úkoly opisovat od lepších spolužáků, aby získali dobré známky, což nepovede k tomu, že se budou sami učit, ale pouze k podvodům. Když vím, že žák pracoval samostatně a jeho výstup přinese nějakou přidanou hodnotu (třeba vidím, že dobře provedl domácí pokus a přidal vlastní myšlenku nebo nápad), převáží to chyby při řešení jiné části úlohy. Žákům, kteří mi úlohu bez vysvětlení nedodají, zapisuji nyní pouze N jako „neodevzdal“ a snažím se je přesvědčit, že mi na odevzdání jejich práce skutečně záleží. Chtěl bych tímto způsobem v žácích vypěstovat zodpovědnost za vlastní vzdělávání a ukázat jim, že mi jde v prvé řadě o znalosti a dovednosti, které mají žáci ve škole získat. Známky jsou nyní opravdu druhořadé.
Myslím si ale, že by ministerstvo dnes nemělo nabízet možnost přihlédnutí k výsledkům žáka za první pololetí. Měli bychom této historické chvíle využít a ukázat, že standardní známkování, na které jsme léta zvyklí, je přežitek a že by školy měly plošně přistoupit ke kvalitnímu formativnímu hodnocení. Lze přece žákům napsat: „Ve fyzice patříš mezi nejlepší žáky ve třídě. Jsem rád, že dokážeš rychle a bez chyby vypočítat jakoukoli, byť obtížnou úlohu, a dobře se orientuješ v problematice. Aktivně se hlásíš ve výuce a prakticky vždy dokážeš správně zformulovat odpověď na problémové otázky. Moc se mi líbila prezentace, kterou jsi s Petrem nachystal spolužákům na vysvětlení vnitřní energie látek. Rád učím takové žáky.“ Nebude to pro žáka víc motivační než jednička?
Jsem si vědom, že zatím takto většinu žáků hodnotit nelze. Pro některé rodiče je napsané formativní hodnocení nečitelné a u škol, kde to již tímto způsobem probíhá, se učitelé občas setkávají s nechápavými reakcemi rodičů, kteří očekávají známku a nedokáží ze získané informace poznat, zda žák dostal dvojku nebo trojku. Ale přece se nebudeme až nadosmrti chovat tak, jako na třídních schůzkách ve známém filmu „Marečku, podejte mi pero!“, viz odkaz [^4]. Kdy jindy než letos můžeme rodiče i žáky naučit výhodám formativního hodnocení? Tím jim jednoznačně řekneme, že získané znalosti a dovednosti jsou mnohem důležitější než konkrétní známky.
V tomto světle je pro mne naprosto nepochopitelná situace na vysoké škole, kde učím a kde jsme dostali příkaz zkoušet v letním semestru tohoto roku distanční formou. V zimním semestru jsem měl zhruba 170 studentů denního studia, přičemž prakticky na každém zkouškovém termínu se našel student, který se pokusil u zkoušky nějakým způsobem podvádět. Už dávno se ale neopisuje způsoby, které znáte z vlastních studentských let. Aktuálně nejčastější formou podvodu je zaslání kompletního řešení písemné části zkoušky mobilním telefonem nebo jinou formou využívající moderní informační technologie. Máte-li představu, že tohle zkoušející ohlídají, mohu vás ubezpečit, že na některých zkouškách jsme hlídali dva, věděl jsem, že dotyčný podvádí, a přesto jsem nebyl schopen ho u podvodu chytit. Řešením by bylo pouze stát hodinu a půl přímo u něj a dívat se, jak píše, což při daném počtu studentů nejde. Navíc je to vůči studentovi nedůstojné a on by se logicky a po právu bránil tím, že jsme si na něj zasedli. Doposud jsem si vždy nechával písemku slovně obhájit a vysvětlit konkrétní kroky dílčích výpočtů. Vůbec si tedy nedovedu představit, jak budeme zkoušet nyní a jak zajistíme objektivitu. Ty, co jsme zatím vyhazovali za podvody, s vysokou pravděpodobností neodhalíme a navíc se k podvodům pravděpodobně uchýlí i řada dalších, zejména těch, kteří doposud se zkouškami bojovali. Jak k tomu ale přijdou ti, kteří se chtějí skutečně něco naučit a zkouškou férově projdou? Myslím si, že by vedení nejen naší školy, ale i dalších vysokých škol, mohlo minimálně nabídnout svým pedagogům možnost vyzkoušet žáky prezenční formou, pokud zachovají potřebná bezpečnostní a hygienická opatření. Spousta z nás by byla ochotna takto zkoušet i přes obrovské logistické problémy, které tyto zkoušky přinesou. Samozřejmě by se nejednalo o extrémní výjimky v případě zahraničních studentů, kteří se museli vrátit domů a nyní se kvůli zavřeným hranicím nemohou vrátit do České republiky.
Školní skupiny
Dalším problematickým krokem je pro mne vytváření školních skupin, které ministerstvo nabízí od 25.5. Mělo by se jednat o dobrovolné skupiny do maximálního počtu 15 dětí, určených pro výuku pouze na prvním stupni základních škol. Bude se jednat o dopolední vyučování, které se po obědě překlopí do formy odpolední školní družiny. Je nutné si uvědomit, že výuku nepovedou standardní učitelé jednotlivých tříd, neboť ti i nadále povedou distanční formu výuky. Výuku ve školních skupinách mají provádět zejména asistenti pedagogů a vychovatelky školních družin. Dovedu si představit, že do ní lze zapojit také několik nevyužitých pedagogických pracovníků na škole – učitele dílen, tělesné, hudební nebo výtvarné výchovy apod., nepůjde tedy o aprobované učitele výuky pro první stupeň. Předpokládám proto, že kvalita takové výuky nebude díky dostupným pedagogickým pracovníkům příliš vysoká a půjde zejména o pomoc pro rodiče, kteří potřebují řešit aktuální ekonomickou situaci a nemohou si dovolit nechat své děti nadále doma. Osobně bych vzdělávání svého dítěte podobnou formou akceptoval jen v naprosto krajním případě. Nevidím důvod pro takový postup zejména na školách, které disponují kvalitní formou výuky distanční. Na některých školách to pravděpodobně nebude možné zajistit ani personálně. Nedovedu si kupříkladu vůbec představit, jak takovou situaci budou řešit některé vesnické malotřídky nebo školy s nízkým počtem pedagogických pracovníků ve školních družinách. Bude ředitelům umožněno takovou výuku odmítnout zprostředkovat? Potažmo jakým způsobem budou při větším zájmu vybírat, které dítě se výuky zúčastní a které ne? Má na to škola vůbec právo? Podle mne nemá. Bude škola shánět pedagogy na DPP na jeden měsíc výuky? Má smysl v takovém případě výuku vůbec vést? Může škola požádat nejbližší pedagogickou fakultu o výpomoc studentů v posledních letech jejich VŠ studia? Pokud by studenti i fakulta souhlasila, bude jim taková praxe započítána?
Taková výuka má však také spoustu dalších, převážně technických, problémů, jejichž řešení neznám. Ministerstvo popisuje, že děti by měly sedět každé ve vlastní lavici tak, aby si mohly na pokyn pedagoga sundat roušky, které jinak budou muset mít nasazeny po dobu běžného provozu na chodbách a pobytu ve společných prostorách. Ze školského zákona jasně plyne, že pedagogové jsou zodpovědní za zdraví žáků ve školních prostorách. Nabízí se proto otázka, co se stane, když pedagog umožní žákům sundat roušku a díky tomu jeden z žáků infikuje další koronavirem. Bude za to zodpovědný pedagog? Pokud ano, je nabíledni, že pedagogové za žádných okolností žákům ve škole roušky sundat nedovolí. Doufám, že si všichni uvědomujeme, že se jedná o měsíc červen na českých školách, tedy v budovách, které často nejsou klimatizovány. Vybavte si, prosím, loňský červen, kdy jsme krátili výuku na školách proto, aby žáci byli schopni pobyt ve škole v jednom z nejteplejších měsíců v roce byť jen přežít a kvalita výuky šla naprosto stranou. Jakým způsobem zabezpečíme, že se žáci budou ve školách vzdělávat a ne jen dusit horkem v rouškách? Jak bude za takové situace řešen pitný režim? Podotýkám, že si za stávajících bezpečnostních opatření vůbec nedovedu představit ani další běžné každodenní školní situace, např. průchod žáků školními šatnami při zachování bezpečnostních rozestupů, pokud chceme, aby se žáci ve školách přezouvali a jejich vstup do školy netrval hodinu čistého času. Jak budou organizovány přestávky a následná cesta na toaletu, svačina nebo oběd ve školní jídelně, který je naprosto nezbytný, pokud mají žáci ve škole zůstat až do odpoledne? Ministerstvo tvrdí, že vzniknou hygienické požadavky pro školní jídelny, které budou školy muset splnit, aby žáci mohli ve školách obědvat. Upřímně, jsem zvědav, jak budou vypadat a jak bude reálné je za aktuálních bezpečnostních opatření splnit. Nedovedu si také představit, jak si budou žáci měnit roušky v průběhu dne, neboť mají mít jednu na dopoledne a druhou na odpoledne. Jakým způsobem si budou žáci roušky měnit, aby nedošlo ke kontaminaci těch nových? A jak budou skladovat ty již použité? A už vůbec mi je záhadou, kdo bude ve škole zodpovídat za to, že si Vašek z 3. B donesl dnes do školy roušku pouze jednu a nemá další na výměnu na odpolední vyučování. Co s ním potom budeme dělat? Pošleme jej domů, nebo na to nemáme právo? Dle zákona přece nemůžeme vyloučit žáka z účasti ve výuce a nemůžeme jej ani bez doprovodu pustit domů. Podle vyjádření ministra školství stát ochranné pomůcky dodávat nebude a měl by je mít na starosti zřizovatel. Takže ochranné prostředky pro žáky školních skupin budou dodávat obce? Mají na to prostředky a možnosti? Do spousty nemocnic dodávaly za plného provozu ochranné prostředky soukromé firmy nebo roušky nosili dobrovolníci, kteří je sami šili doma. Jiní dobrovolníci dodnes některým nemocnicím tisknou štíty na domácích 3D tiskárnách. Nyní podobným způsobem přehrajeme potřebu ochranných pomůcek na školy a jejich zřizovatele?
Aktuální situace a legislativa
Docela by mne zajímalo, jak probíhá výuka v těch několika málo mateřských školách, kde se nyní stále učí. Sám bohužel nemám na žádnou takovou mateřskou školu kontakt a skutečně mi není jasné, jak tyto školky řeší pravidelné stravování, pitný režim nebo spánek po obědě. Zda jsou děti ve školce i paní učitelky po celou dobu pobytu v MŠ v rouškách, jak často si je mění apod.? A zejména, jak jsou pedagogové zabezpečeni nejen po stránce zdravotní, ale hlavně legislativní.
Doposud jsem měl pocit, že každý pedagog tráví svůj profesní život s jednou nohou v kriminále, a je na vedení školy, aby byly právní dopady na jejich zaměstnance minimalizovány. V tomto momentě se mi jeví, že je hned několik reálných děr v systému, kde může být škola, její vedení nebo konkrétní pedagogové souzeni dle platných zákonů ČR za reálné pochybení, aniž by s ním mohli cokoli dělat. Jsem si vědom, že drtivá většina rodičů bude mít za aktuální složité situace pochopení. Ale každý, kdo pracuje ve školství, ví, že existuje také malá skupina militantních rodičů, kteří jsou schopni se s kýmkoli soudit při kterékoli vhodné příležitosti. A bohužel jsou to často právě rodiče problémových dětí, které i při běžné výuce dělají naschvály. Mimochodem při běžné výuce ve školách máte spoustu pedagogických prostředků, jak pracovat s problematickými dětmi. K dispozici je nejen třídní učitel, ale také pedagogické centrum s výchovným poradcem nebo školním psychologem. Budeme po výchovném poradci chtít, aby také byl na místě a připraven řešit kázeňské problémy? Na většině škol je to víceméně běžný učitel, který nyní z domova řeší distanční výuku. Jak budou řešit asistentky pedagoga žáky, kteří si budou schválně sundávat roušky a budou různým způsobem ohrožovat zdraví svých spolužáků a pedagogů? Jak bude v takovém případě řešena bezpečnost a ochrana zdraví dětí i pedagogů? Kdo ponese odpovědnost? Připadá mi, že ministerstvo extrémně využilo autonomii škol, přehrálo na ředitele škol a zřizovatele veškerou odpovědnost za komplexní a nejednoznačné problémy a nyní může pouze vyhodnocovat trestní odpovědnost. To mi přijde naprosto špatné.
<h3>Jak budou děti připraveny na přijímací zkoušky?</h3>
Co mi naopak ve vyjádření chybí, je podpora žáků 5., 7. a 9. tříd, kteří se chystají na přijímací zkoušky na střední školy. Myslím si, že je nezbytné, aby jim škola nabídla nějakou formu individuálních konzultací z českého jazyka a matematiky, zejména na těch školách, kde chybí kapacitní možnosti nebo kvalitní distanční výuka. V červnu budou tito žáci skládat přijímací zkoušky a opět budou mít obrovskou výhodu žáci z kvalitních škol, případně žáci, kteří mají lepší možnosti pro samostatnou domácí přípravu a rodiče s větším zájmem o jejich vzdělávání. Jak se postaráme o ty, kteří takové možnosti nemají? Kdybych byl ředitelem základní školy, takovou možnost bych žákům chtěl nabídnout. Nevidím pro to však žádnou oporu v aktuálním vyjádření ministerstva školství.
Co říci závěrem?
Osobně jsem rád, že už zmizely ojedinělé názory, že by žáci měli chodit do škol o prázdninách. Je třeba si opravdu uvědomit, že drtivá většina žáků i učitelů se neustále účastní výuky, přestože to dělají z domova a virtuálně. A je to pro ně často daleko náročnější než u výuky běžné! Budou proto potřebovat zasloužené volno na odpočinek. A to se nebavím o tom, že naše školy nejsou stavěny na to, aby se v nich učilo v letních měsících, neboť, jak už bylo zmíněno, drtivá většina z nich není klimatizována. Ve spoustě z nich navíc o prázdninách probíhají dlouhodobě nasmlouvané opravy a rekonstrukce tak, aby škola byla opět v září připravena snad už na běžnou výuku v době pokoronavirové – době, kdy mnoho z nás, učitelů, využije ty pracně nabyté dovednosti, které nyní získává. Myslím si totiž, že tato situace naše školství posune v dlouhodobém horizontu k lepšímu. Učitelé se naučili využívat výhod a nových možností počítačové techniky, dodávat kvalitní zpětnou vazbu žákům a pracovat na formativním hodnocení. Žáci snad pochopí, že to nejdůležitější, co mohou ve škole získat, nejsou jedničky, ale jejich skutečné znalosti a dovednosti. A většina rodičů si snad nyní uvědomila, jak obtížná je práce učitele, pokud se má dělat pořádně. Co mi naopak skutečně chybí, je kvalitní a systematická práce ministerstva školství, jejímž výsledkem by byla minimalizace negativních dopadů stávající situace a budoucí využití pozitivních výstupů, které je možno si z ní odnést.
Pokud máte zájem o aktuálním článku diskutovat, nabízím opět svůj Facebookový profil, kde bude článek veřejně přístupný ke sdílení i komentářům. Z kapacitních důvodů jej jinde komentovat nebudu. Není to v lidských silách.
Chtěl bych poděkovat svým kolegům doktoru Janu Kotůlkovi z VŠB-TU Ostrava, doktoru Marcelu Karabínovi z VŠCHT v Praze a své milované manželce Hance, učitelce na ZŠ Horymírova v Ostravě, za korektury a věcné připomínky.
[^1]: Video z cyklu „Pokusy nás baví“. Téma Van den Graaffův generátor - YouTube
[^2]: Celý rozhovor se zástupcem EDUinu Tomášem Feřtekem na DVTV - DVTV.cz
[^3]: Návrh vyhlášky pro klasifikaci ve školním pololetí ze dne 20.4. - ČTK
[^4]: Ukázka třídních schůzek ve filmu „Marečku, podejte mi pero!“ - YouTube